Včera když jsem jel v autě s rodinou a poslouchal jsem rádio, říkali o tom, že Vondráčková doporučuje si na novoroční předsevzetí myslet a připravovat již nyní. Hned jsem si řekl, že mám jediný cíl - v principu je to klid mysli a lásku v srdci v realitě je to nehrát do konce roku a po celý příští rok, pak to bude snad po celý život a budeme mít pouze na něco nekalého vzpomínat. Přeji to nám oběma. To k ničemu nevede. Musíme si najít radost, která tu vášeň nahradí - napadá mne sex, ale vím jak je to pro naše partnerky těžké být otevřené právě nyní. Milujme, buďmě tiší a veselí, pracovití co nám zdraví dovolí a žijme rozumně. Jak jsem Ti psal za cca 10 let by to ani pro Tebe již nebylo tak jednoduché to zvládnout. Mluvím z vlastní zkušenosti člověka začne spousta věcí ve středním věku bolet, trápit apod. Všechno by chtěl změnit, ale nikdo už o něho nestojí a ta síla, kterou se předváděl mu najednou prakticky vůbec chybí. Čtu nyní knihu o mozku - Nikdy není pozdě - jasně se tam hovoří o tom, že nejenom naše hra, ale spousta násilných činů a tzv. h? ?íchů je tam již vtištěna, stačily malé úrazy při sportu, porod, alkohol či utvrzované způsoby chování v dětském až mladistvém věku - je to přirozené vnímat bolest, problém je když se zažere pod kůži, stává se chronickou a člověk vyhledává utrpení, jak stárne tak mu to pak podvědomě chybí a ty prohry jsou jeho největší niternací. Je to nesprávné, ale je to otázka myšlení a obvyklého vítězství podvědomí.. Jde o to tolik umět ten mozek povzbudit a zdravě naladit, aby vědomí v pravý čas umělo vytěsnit myšlení. Zatím jsem se nedočetl jak, až budu moudřejší - vím, že např. Levi napsal krásnou knížku s názvem Umění sebevlády, která je hodně založena na autogenním tréninku včetně zenových ideí. Pokud máš doma např. svíčku zkus se do ní do blba koukat - podle mne a Nešpor to i dost naznačuje, jde prakticky o to největší umění tzn. vytlačit kolotání mysli ze své hlavy a soustředit se meditačně na chvíli okamžiku. Já jsem též včera 1. den nehrál a mám z toho radost. Jsme na začátku, ale my dva spolu to zvládneme pravděpodobně jsme nyní pro sebe Ti nejdůležitější na celém světě, ať si můžeme vyměňovat především pozitivní zprávy a i když zklameme tak si můžeme porozumět případně vzájemně pomoci. Též si nemyslím, že to člověk, který v tom nejel a neprožil co my může opravdu pomoci. Je jedna krásná knížka, kde se hovoří o tom, že nejde o to, dívat se na někoho jak mlátí svého syna a odsuzovat ho za to s tím tohle bych nikdy neudělal. Ne jde o to si s ním sednout či popovídat jako rovný s rovným. Je zřejmé, že všechno násilí apod. pramení hlavně z toho, že je člověk zahnán do kouta a tam se brání. Já už od dětství jsem vždy někam zalezl aby mne bráchové nemohli bít, nyní z toho kouta prostě vylézám, před tím, že věčně nemám peníze, že nemohu rodině poskytnout vše co bych chtěl, že nejsem prostě ten nejlepší jak jsem si dříve o sobě myslel. Vždy jsem musel ve všem vynikat a byl jsem skutečně mnohokrát nejlepší, ...
Tobě blahopřeji a držím nám oběma palce. Kdybys cokoli potřeboval - znám to najednou to na člověka přijde a prostě mu to nedá - zkus jít dělat něco do čeho se Ti ale vůbec nechce, ale může to být prospěšné. Nemysli vůbec na peníze, máš čas - po letech budeme vzpomínat na to, že možná to co nás nyní potkává je to nejlepší co nás mohlo potkat. Pokud máš rozumnou ženu - já zaplaťpánbůh mám - uvěř jejímu úsudku, vem na sebe ten kříž a nech se vést. Včera mi to Ninečka připomněla když říkala, že to budeme dělat jako když jsme stavěli společně kůlničku na dříví, nejprve přijel táta - chtěl pomoci, ale mělo to řadu nedostatků, Ninečka od začátku věděla co chce a tak pod jejím vedení m jsme to společně s velkou radostí a pýchou zvládli. Udělejme to pro naše děti. V každém případě piš. Jsi lepší než já máš již několik dnů beze hry a i dobré názory. Jsme oba lidé jaké nás PánBůh stvořil a též záleží na nás abychom opět žili.Včera jsem před spaním procházel všechna přikázání, je spousta věcí za které se mohu stydět, ale vždy to může být horší. Jediná cesta je cesta pokory, odpuštění a přijímání daru Lásky a života, který nám byl pokud jsme požehnaní, svěřen. Ta hra to není to nejhorší, je to pouze důrazné upozornění, že něco není v pořádku, nebojujme s tím, přijmeme na&s caron;e chyby a snažme se být čistí/dobří.
Je velmi dobře znám ten příběh o tom jak jde člověk po životní pouti a předstoupil před Boha a ptá se:
Když jsem tak při Tvém zamyšlení zpětně sledoval svůj život všiml jsem si, že za šťastných časů jsem zanechával dvojí stopu, a věděl jsem, že kráčíš vedle mne. Ldyž však nastaly těžké chvíle, zůstávala za mnou stopa jediná. Proč jsi mne, Otče, v nejhorších časech opouštěl?
A Bůh mu odpověděl: To si špatně vykládáš můj synu. Je pravda, že za šťastných časů jsem kráčel vedle Tebe a ukazoval Ti cestu. Když však nastaly těžké chvíle, nesl jsem Tě v náručí.
Když se podíváš na stránku Apolináře - psychiatrické kliniky uvidíš, že řada individuí včetně pana Menšíka se tal léčili pro alkoholismus. Naši předkové měli výhodu, že nebylo tolik pokušení jako dnes, blahobyt má též druhou stránku mince zneuctění všeho a využití pro peníze. Držme se zpátky, chovejme se rozumně, vzpomínejme na své předky co vše museli prožít, milijme život a hlavně už nehrajme! Nic víc, nic míň. Jít se léčit když jsi nemocný je přirozené, ale bez požehnání je marné všechno namáhání, proto radujme se s požehnání, mysleme i na druhé jak jím udělat radost, žijme skromně i když je to na první pohled těžk&ea cute;...Zajímavé je, že nejvíce si v posledním období vzpomínám na svoji babičku Annu z Orlických hor, která se ji pamatuji byla vždy shrnuta nad prací na poli, ve světnici apod. vždy ale byla tichá, vyrovnaná a láskyplně se dívala kolem sebe. Též každý týden chodila do kostela, tak přirozeně jak žila též zemřela - s bratry jsme ji ukládali do hrobu. Jirko, vykašli se na to co si myslí lidi okolo Tebe o Tobě věř tomu, že jsi přinejmenším stejně tak dobrý jako každý osotatní smtrtelník, hřešití je lidské, špatné by však bylo v tomto hříchu zůstávat...
Držím nám oběma palce.
Den 14.
30. 11. 2009
přeji dobré jitro.
Jak jsem četl v knize "Uzdraveni rodinných koenů" existují určitá rodinná tabu, která pak negativně ovlivňuji dalši generace (napr. vyskýt v rodině sebevražd, duševních nemocí, abuzus alkoholem....).
Den 8.
24. 11. 2009
Často bývám také o víkendu s dětmi sám. Je to náročné a přesto hezké. Máš dětského křiku plné zuby a za chvíli se na ně usmíváš.
Nikdy není pozdě
20. 11. 2009
Kniha Daniela G.Amena, M.D. o tom, že lidský mozek je schopen změny v každem věku